Jak se plést v lidech!

Medardovi se ulevilo, když se podařilo Karolínu Drbohlavovou oživit. Hlavní zásluhu připisoval Světlaně, která si počínala tak chladnokrevně a profesionálně, že ji stříbronos ze Zahrada-Technická oslovoval slečno doktorko.

Jak se plést v lidech, pomyslel si. Vždycky jsem měl dojem, že tahle velká zvířata si soucitem neplýtvají.

„Táhněte laskavě do háje,“ zakřičela Světlana na pár postávajících, kteří hodlali na své kamery získat úplný záznam.

Pak mávla na Juraje, který byl v zajetí dvou krásek a vypadal, jak se Medardovi zdálo, že se jich nemůže zbavit. „Hej, Žalude, přestaň tokat a odežeň des badauds perfides, ty otravné čumily.“

„Povinnost volá! Někdy příště!“

Juraj se chvatně loučil, zatímco dvě dívky se mu snažily vnutit svá telefonní čísla.

Je ten kluk vůbec v pořádku? napadlo Medarda, když sledoval neochotu, s jakou si Juraj strčil navštívenky do kapsy. Ty holky jsou k nakousnutí! Kdybych byl mladší… Raději se otočil a zamračil se, jak se zastyděl, že ho zaujalo dvacetileté maso.

Světlana si jeho pohled vyložila po svém. „Jo, jsou to ty dvě kačeny, co se navážely do Gabriely,“ ucedila a pomáhala omámené Karolíně se posadit. „Žádný spěch, paní… Jedou po něm nehorázně, barone. Kdyby mohly, napíšou mu své iniciály na kalhotky, protože mají akutní fluides corporels qui s’écoulent.“

„Cože?“

„Únik tělesných tekutin,“ zasmál se stříbrný sekundant. „Slečno doktorko, vy máte jazyk jako břitva.“

„Nejsem doktorka, jen studentka medicíny,“ odbyla ho Světlana, soustředěná na svou pacientku. „Měla by být v pořádku, ale raději s ní jeďte do nemocnice. Tady nemám svou kouzelnou berlu, abych mohla dělat zázraky.“

„Co prosím?“

„Nic. Žargon. Buďte na ni opatrný. Má vykloubenou ruku.“

„Samozřejmě. Dáte mi své číslo? Rád bych vám osobně poděkoval. Co říkáte na večeři?“

„Eh?“

Bezostyšnost sama! zavyl v duchu Medard a jeho hodnocení muže kleslo na bod mrazu. Tenhle nemá problém s dvacetiletým masem, pomyslel si rozhořčeně. Ani na okamžik si nedělal iluze, že jde o prosté díky a sbohem.

„Co to povídal Matyáš o starých kocourech a koťatech?“ zabručel významně.

„I mladé kočky mají drápky,“ odtušila Světlana a prohlédla si pozorně stříbronose. I Medard musel uznat, že ten chlap vypadá na své roky dobře. Pečlivě střižený oblek mu slušel, byl hladce oholený, na nosech měl chytré brýle, ne nepodobné na ty Medardovi, ale funkční. Vsadím se, že je namazaný bioaktivním krémem od uší až po malíčky na nohou. Švihák lázeňský!

„Nu, slečno budoucí doktorko,“ zeptal se muž s úsměvem. I když flirtoval, nikdo mu nemohl nepřipsat k dobro, že se přitom pozorně staral o podřízenou, kterou se chystal odvést k firemnímu vozu. „Jak si stojíme?“

Už ani nepředstírá, že mu jde o poděkování, rozčiloval se Medard. Prostě ji chce sbalit. Stejné pocity musel mít i Juraj, který rozzlobeně přihlížel, ale nezasahoval.

„Hm?“

Světlana nedošla k žádnému závěru. Prohrábla si ale zlaté vlasy, což, jak si Medard přečetl v bulvárním časopisu, který zbožňovala Laura, byla podvědomá známka toho, že žena má zájem. K čertu! Kdyby tady byl Záviš, ten by toho seladona poslal k šípku.

Ale Záviš se s Gabrielou věnoval Lýdii. A podle vyděšeného pohledu, se kterým se Karolína Drbohlavová po Lýdii dívala, bylo lepší, že ti tři zůstali stranou.

„Nikdy jsem nebyla v Měsíčních kamenech,“ nadhodila Světlana koketně, tónem rozené zlatokopky.

„Výborná volba. Kdy mám zavolat?“

„Zavolám já,“ rozhodla se dívka, dost chytrá, aby si nechala zadní vrátka. „Dejte mi vizitku… Alois Drbohlav, finanční ředitel Technika-Zahradní? Vy jste její bratr?“ ukázala na Karolínu.

„Ne, její manžel.“

„Eh?“

Tentokrát zůstala i Světlana perplex. Sám Medard měl dojem, že jeho vnímání světa provedlo veletoč. Ten chlap je bůh bezostyšnosti, balancoval na hraně mezi naprostým odporem a obdivem. Nejenže si troufne na holku o dvacet let mladší, ale drží přitom manželku za ruku. Bůh! Kdybych já povedl totéž před Laurou, šoupla by mne do drtičky.

Zaražené ticho napovědělo Aloisovi Drbohlavovi, že někde škobrtl: „Doufám, že nedošlo k nedorozumění,“ zeptal se obezřetně. „Na večeři přijdeme já s Karolínou.“

I s Karolínou? Medard cítil, jak mu jde pára z uší. Bůh je slabé slovo. Existuje snad vyšší bytost nad nebesy? Pokud ano, jmenuje se Drbohlav a jeho nesvatá trojice!

Další zaražené ticho bylo příliš i na samotnou manželku.

„Pozvánka platí i pro vašeho pana bratra a pana otce,“ chraptěla Karolína s hrdlem staženým po vražedné smyčce. „Musím uznat, že jsem se chovala nevhodně, krajně nevhodně. Nejenže bychom rádi poděkovali, ale já se chci i omluvit. Prosím, nedejte nám košem.“

S tím manželská dvojice odešla. Zrudlá Světlana se nervózně kousala do rtů a pokukovala po Medardovi. Ten jen krčil rameny, zatímco Juraj měl tolik slušnosti, že se otočil, aby nedal najevo své pohnutí: „Upřímnou soustrast, ubohá zvadlá kopretino,“ zamumlal.

„Snad ještě poznám, o co mu šlo,“ odsekla Světlana uraženě. „Baron měl pravdu. Starý mlsný kocour.“

„Vy jste sebranka k popukání,“ ozvalo se za nimi. To přicházel Záviš, doprovázený Lýdií a Gabrielou. „Kdyby měla pubertální představivost křídla, poletujete tady jak pírka v průvanu.“

„My? Proč?“

Aby zamluvil tu trapnou historii, Medard se rychle zeptal: „Slečno Krajcarová, jste v pořádku?“

Lýdie přikývla. „V naprostém. A Medarde?“

„Ano?“

„Příště bez té slečny, prosím.“ Pak rozpačitě dodala: „Krátce k tomu, co se stalo. Nejspíš už vám všem došlo, že místo mne úřadovala Lištička. Nerada bych, abyste měli dojem, že jsem monstrum.“

„Pozdě bycha honit. Nás na večeři Drbohlavovi nepozvou,“ ušklíbl si Záviš. „Vážně sis, Medarde, myslel, že chtějí Světlanu do trojky?“

„Jak jsi to poznal?“ vyhrkl Medard. „Chci říct, to mne ani nenapadlo!“

„Vážně?“ optala se líně Gabriela. „Na co jste tedy myslel? Koukněte se na ruku.“

Když poslechl a zvedl pravou ruku, zjistil, že na prstech má malíček a ukazováček křečovitě sevřený v dlani, zatímco palec, ukazováček a prostředníček zůstávají napřímení.

„Eh?“

„Jste zkrátka muž bez tajemství, průhledný jako sklo,“ ušklíbla se Gabriela.

„Uznávám. Ale nebyl jsem sám.“

„Já si to myslela také,“ přidala se loajálně Světlana a složila prsty do poražené trojky. Medard k ní ucítil takřka otcovskou náklonnost.

„A o co jim tedy šlo, ty chytrá?“ optal se Juraj. „Fakt nám chtěl poděkovat, že mu naše kamarádka málem odpravila manželku? Bez urážky, Lýdie.“

Gabriela si povzdechla.

„Zapomněli jste,“ řekla, „proč nás Zahrada-Technická oslovila v první řadě? Rekrutují Hráče. Hádám, že potřebují takové jako my.“

„Ach tak,“ vzdychla Světlana zklamaně. „Takže nešlo o můj vzhled. Na druhou stranu, nemám teď příležitost být femme fatale a rozvrátit jejich rodinné štěstí?“

„Ona nežertuje,“ ozval se Juraj podrážděně. „Dejte si na ni pozor!“

„V takové rodině není štěstí,“ namítla Gabriela. „Nebo si myslíš, že by bral ohledy na manželku? Copak na tom nejste stejně?“

I když promluvila lhostejně, sourozenci Trojákovi se na ni rozpačitě podívali. Světlana si pospíšila, aby ji objala, zatímco Juraj omluvně zamumlal: „Ty dvě pipky, co tě pomlouvaly… Nějak jsem na ně narazil. Nemohl jsem je setřást.“

„Těch dvou se hned tak nezbavíš, bratříčku. Máš od nich celou košili.“

„K čertu!“

Zatímco se Juraj snažil očistit bílou látku od nánosů rtěnky a líčidel, Gabriela dala najevo, že ji téma Amálie a Sabiny nepohoršuje. „Věřím, že jsi měl mnohem zajímavější setkání,“ nadhodila. „Kdo byla ta sprostá ženská vzadu?“

Juraj pokrčil rameny: „Nějaká zlatonoska.“

„Nějaká zlatonoska!!!“

Medard měl dojem, že mu někdo poslal kulku přímo do srdce. Nějaká zlatonoska!!! řval v duchu, ale udržoval nevzrušenou fasádu, protože byl zjevně jediný, na koho odhalení udělalo dojem.

„Klid, kamaráde!“ Záviš ho poplácal po rameni. „Na parkovišti, pokud se nepletu, stojí hned tři limuzíny. Jakmile jednu uvidíš, zákonitě na zlatonosy narazíš. „

„Ale…“

„Klid,“ zopakoval Záviš. „Pojďme dál. Nic se nestalo. Naši zlatohlávci jsou samolibá zvířátka. Když dostanou placku, poví jim, že orel much nelapá. To proto, aby se nedejbože nezapletli s obyčejným plebs. Jsme pro ně proletariatus, špína na podlaze.“

„Měla s sebou osobní strážce,“ ozval se Juraj. „Vypadali nebezpečně.“

„To oni mívají,“ kývl Záviš. „Dávají přednost, aby za ně jednal někdo jiný. Udržují si tak odstup. Promluvila na tebe?“

„Jen jednou. Ale to byla mimo. Zdálo, že ji, jak to říct, nadchly tvoje jizvy. Pak se vzpamatovala a odešla pryč.“

„Co znamená nadchly jizvy?“ optala se Lýdie podezřívavě. I když mu bylo vysvětleno, že zasnoubení je formální záležitost, Medard si všiml, že Lýdie zní žárlivě. Že by Lištička?

„Naše kopretina by řekla,“ vysvětloval Juraj, „že ta dáma měla únik tělesných tekutin. Slyšel jsem ji, jak na Záviše křičí něco jako vem si mě, ty říčný hřebče!“

„Cože?“

Když i Závišovi spadla čelist, Medard mu s kapkou škodolibosti oplatil povznesené poplácání po rameni. „Klid, kamaráde. Jen klid. O nic nejde.“

Světlana zavyla smíchy.

„Říčný hřebče! Spanilé dámy, představuji vám matadora vašich vlhkých spodniček.“

„Já bych se nesmál,“ poznamenal Juraj. „Myslím, že ta zlatá je také ve Hře. Moje druhé já poznamenalo cosi o pánech a kmánech. Možná z ní také mluvil někdo jiný.“

„Někdo méně moderní?“ zeptala se Gabriela. „To není špatný postřeh. Hra je stylizovaná do středověkých kulis.“

Zatímco spekulovali, Medard si všiml, že Záviš nepřítomně zírá do prostoru nad hlavou a pohybuje rty.

„Dobrá zpráva,“ oznámil náhle. „Věnujte mi prosím pozornost. Zakrslý Dumasův pohrobek vzkazuje, že naše společnost vydělala za poslední hodinu milión korun. Domnívá se, že hlavní podíl na úspěchu má její umění spisovatelské. Gratuluji! Medarde, budeme muset vymyslet, jak zanést naše zisky. Pochybuji, že by existoval účetní položka na zbabělost.“

Medard nezaváhal. „Samozřejmě, jak si přeješ.“

Už jsem přišel na ten trik, pomyslel si pak hrdě. Prostě se nebudu divit. Dumasův pohrobek? Proč ne! Vydělaný milión? Proč bych něco namítal? Budu klidný jako želva. On se někdo zeptá na místo mne.

Když se rozhlédl, zjistil, že ostatní na něj hledí v očekávání, že jim poskytne vysvětlení. Rafinovaný, povzdechl si, nikdy nebude mé druhé jméno.

„Záviši, prosím,“ řekl bezmocně.

Ale Záviš se jen ušklíbl: „Kouzelník nikdy nevysvětluje své triky. Přišel by o obecenstvo.“