Musíš se naučit rozhazovat peníze jako nic!

Zatímco Světlana s Gabrielou si povídaly v koutě a popíjely z vysokých sklenic víno, Medard s Jurajem chystali stůl a prostírání. Medard měl nasazenou masku bodrého kuchaře, hlasitě žertoval - a cítil se naprosto nepatřičně.

Když do květinářství přišli Lukášovi přátelé, povahou a zázemím stejní jako on, Medard s Laurou si o nich mohli myslet cokoliv, ale nikdy je nenapadlo, že ta mládež pochází ze společensky jiného světa.

Kdyby měl přiznat barvu, Medardovi by se ulevilo, kdyby sourozenci Trojákovi zmizeli z jeho domu a on je nikdy neviděl, stejně jako své ostatní partnery ve Hře.

Jsem plasťák, nabádal se. Možná na sebe dbám a možná jsem se nepřestal snažit. To ale neznamená, že bych se měl paktovat s lidmi, kteří stojí nade mnou.

Společnost dávno opustila myšlenku rovnoprávnosti, nyní vyznávala filosofii stejných příležitostí. Oficiální propaganda tvrdila, že každé dítě může být čímkoliv, čím si zaslouží být.

Co si ale nalhávám, pomyslel si trpce. Mé děti čeká stejné selhání, jako čekalo mne. Když jsem byl v Lukášově věku, i já věřil, že mám zaručený úspěch. A jak jsem skončil?

Aby se chopil poslední šance, kterou mu nebe seslalo, měl na tváři povinný úsměv a servíroval nejlepší jídlo svého života. Nikdy předtím neuvařil nic, co by se jen vzdáleně podobalo tomu, co nyní bublalo v hrnci.

Skutečné maso, já vařím ze skutečného masa, žasl. Žádná náhražka, žádná v plastu zabalená, uměle nabarvená a ochucená hmota, ale pravé hovězí!

Když ho Záviš požádal, aby připravil dnešní večeři, nechal ho nakoupit na svou kartu a u svých dodavatelů, patřičně kvalitních a drahých. Jen za dnešní večeři padlo několik tisíc, přemýšlel Medard, a on ani nechtěl vyúčtování.

Připadal si provinile, když chtěl svůj nákup vysvětlit a obhájit položku po položce.

„Teď jsi ředitel Šesti společníků,“ zarazil ho Záviš.“Musíš se naučit rozhazovat peníze jako nic.“

„Jsem ředitel firmy, která nic nevydělává.“

„Tady se pleteš,“ usadil ho Záviš a dotkl se své chytré čelenky. „Malá a usoužená ti pošle účetnictví. Vyrazili jsme z novinářů slušné prachy, když nás onehdy fotili.“

„To mi nepřipomínej.“

Stále měl v živé paměti, jak jeho Laura vtrhla do ložnice, šťastná jako blecha, v ruce svůj oblíbený bulvár a předčítala:

Dva záhadní muži unesli děti Evžena Trojáka. Chybí třetí dcera! Nebo snad milenka?

Nikomu snad nemusíme představovat mužnou hvězdu televizní série Kočky v růžích, Evžena Trojáka. Byl to právě Evžen Troják a Kamila Kousavá, kteří vytvořili fenomén našich sobotních večerů, ty chvíle, kdy u obrazovky doprovázíme naše dva hrdiny, kteří se škrábou na vrchol korporátní kariéry.

Jestliže stejně jako my netrpělivě čekáte, koho svede, využije a odhodí Tomáš Kocour, ten, kterého milujeme i nenávidíme, a s námi i milióny divaček, pak vám nemusíme představovat i herce, který ztvárnil tohoto poživačného sukničkáře.

Věděli jste ale, že skutečný Evžen Troják má daleko do protřelého lotra? Nebo že tolik se alespoň snaží předstírat? Muž s bezchybnou pověstí, věrný manžel a otec dvou krásných dětí má, zdá se, domácí potíže.

Během dramatické scény, která doslova vzbudila celé okolí, dvě dospělé děti manželů Trojákových utekly z domu.

V tomto místě novináři umístili fotografii matky, která před vstupní brankou lomí rukama a svou pózou připomíná člověka, který se bojí trestajícího hřmění a blesků.

„Chudinka zdrcená,“ komentovala ji Laura, zatímco Medard, který si pamatoval, jak ta žena v luxusních šatech ztuhle vyčkávala na objektivy fotografů, si nebyl tolik jistý.

I když se Evžen Troják snaží držet celou záležitost pod pokličkou, pokračoval článek, naši reportéři, kteří nikdy neodpočívají, aby vám mohli přinést ty nejpikantnější kousky ze zázemí hvězd, byli na místě. Díky tomu můžete doprovázet slavnou rodinu minutu pro minutě ve chvíli největší krize.

Jestliže jste si doteď mysleli, že trable běžných smrtelníků se hvězd netýkají, nyní můžete spát klidně. Evžen Troják, kterého možná znáte z jeho bezchybných vystoupení jako uhlazeného a kultivovaného muže, umí ztratit nervy jako kdokoliv z nás.

Zde redakce použila fotografii rozzuřeného herce, jak se zarudlou tváří, huláká na Světlanu. Ta míří k rozzářeným světlům e-taxi, kde ji čekají nezřetelné figury.

Útěk sourozenců Trojákových nabral nečekaný obrat, když se na scéně objevili dva muži s neznámými motivy. Podle našich reportérů, kteří často doprovázejí naše celebrity, ať už ty chtějí nebo ne, ani jeden z mužů nepatří do filmové branže.

Zde se velmi příhodně vyjímal obrázek Záviše a Medarda, kteří působili vysloveně zlověstně. Fotograf musel zmáčknout spoušť ve chvíli, kdy Záviš nabádal Medarda, aby se narovnal. Medard tedy měl zatažené břicho, ramena vystrčená vzhůru a hlavu mírně zakloněnou vzad, takže se zdálo, že na přicházející Světlanu nazírá jako mafiánský boss. I když se pokoušel o přátelský úsměv, v nočním světle vypadal jako proradný bobr s vyceněnými zuby.

V kontrastu k mohutnému plasťákovi, štíhlý Záviš se svým ostře řezaným obličejem a krutým ještěřím úšklebkem, působil jako sadistický popravčí.

Tak či tak, pokud je redakce chtěla ztvárnit jako dva lotry, nemohla si vést lépe.

Bohužel netušíme, jakým způsobem se dcera Evžena Trojáka seznámila s těmito muži. Panují ovšem pověsti, že děti celebrit se často scházejí na večírcích, které pořádá mafie. I když se nám nepodařilo ověřit totožnost této dvojice…

„Ještěže tak,“ oddechl si Medard.

…přesto věříme, že jejich úmysly nejsou nevinné. Naše redakce je jim na stopě a nepochybujte, že naši čtenářky a čtenáři se brzy dozví, o koho jde a jak naložili s mladou a krásnou dívkou. Obáváme se ale, že se stala obětí skutečných padouchů.

„Chudinka!“ vykřikla Laura, zcela pohlcená do četby. „Jak jenom mohla věřit takových odporným zjevům? Mám o ni strach!“

„Co prosím?“ protestoval Medard. Když už nic jiného, Laura měla vědět, že ty děti jsou v pořádku a bez úhony ubytovány u nich.

„Bez urážky, miláčku,“ zamumlala Laura. „Že se ten tvůj nový kámoš vybarví jako zákeřná bestie bych čekala - ale ty, ty jsi tady také solidní kaňour. Doufám, že jsi Světlanu nechal na pokoji.“

„Já zase doufám, že žertuješ,“ odvětil Medard jako důstojnost sama. „Že jsi řekla bez urážky, neznamená, že se neurazím. Za koho mne máš?“

„Za ctihodného páprdu,“ odsekla. „Samozřejmě, že tě z ničeho nepodezírám. Ty málokdy děláš něco vzrušujícího, že ano?“

Nic moc, pomyslel si Medard, náhle vděčný, že Laura je tak málo podezíravá. Kdyby tušila, jak zabíjím varany o strom a nebo o našich tête-à-tête s démonickou Sylvií, byla by se mnou spokojenější?

„Jsem nudný patron,“ prohlásil důrazně.

„Dokonale,“ ujistila ho a vrhla se zuřivě do další četby.

Jak uvidíte z dalších záběrů, Evžen Troják se pokouší s tajemnými muži vyjednávat, ale bez výsledku. Pro nedostatek lepších jmen jsme se rozhodli nazvat prvního muže Gorilou podle hustých chlupů a tělesné stavby, zatímco druhému budeme říkat Křivák podle jeho urputného šklebu, který, přiznejme si, hned napoví, s kým máme tu čest.

„Tohle se neodvážili napsat!“ zařval Medard, když slyšel, jak se příběh vyvíjí.

„Ticho, Gorilo,“ okřikla ho Laura. „Tihle lidé píšou nejnapínavější bulvár ve městě. Není jejich chyba, že vypadáš jako Tarzanův sešlý táta. Jsem zvědavá, co má Gorila s Křivákem za lubem.“

Všimněte si prosím, s jak malým nadšením nastupuje nebohá dívka do přivolaného e-taxi. I z dalšího rozhovoru, ze kterého náš reportér zaslechl jen úryvky, se dá vytušit, že Evžen Troják ví, kam jeho děti odcházejí a děsí se toho.

„Chystáte zavést mé děti do polosvěta?“ slyšeli jsme ho vykřiknout. Ať už jde o jakékoliv místo nebo organizaci, nahání mu nejspíš hrůzu, protože zaznělo: „Já? Nikdy! Jednou stačilo. Vícekrát se nevrátím.“

„Pane na nebi!“ vydechla Laura a věnovala manželovi uznalý pohled. „Vzala jsem si padoucha.“

„To je nedorozumění,“ bránil se Medard. Bohužel plátek nepřispěchal na jeho obranu, právě naopak.

Nebylo pochyb, že Gorila s Křivákem si scénu dojemného loučení otce s dětmi užívají se zvrhlým potěšením. Z jejich slov nebylo těžké uhádnout, že mají slavnou rodinu v hrsti. Zejména Gorila se špatně skrývanou škodolibostí několikrát nešťastným dětem navrhuje, ať se vrátí, pokud se odváží.

„Máte milující rodiče. Proč jim přidělávat starosti?“ zní jako chladnokrevné vyhrožování člověka, který se neštítí ani únosu za přítomnosti kamer. Pokud vás napadá, že jde o brutálního vyděrače, pak se obáváme, že můžete mít pravdu.

„Co také jiného? Vsadím se, že pokud Troják nezaplatí, už ta děcka nikdy neuvidí,“ vyvodila Laura.

„Blázníš? Ty děcka nikdo neunesl,“ zaprotestoval Medard. „Máš je pod vlastní střechou.“

„Jenom dvě,“ podotkla Laura a nápadně nenápadně se přesouvala ke kuchyňská lince, kde ležel obrovský nůž. „Ono to má ještě pokračování, víš? Kam se poděla ta třetí?“

„Třetí? Mluvíš o Gabriele?“

„Takže se přiznáváš,“ řekla Laura vítězoslavně. „Já ještě umím počítat. S Křivákem jste přivezli dvě děcka. Co jste provedli s nešťastnou Gabrielou, ha? Zakopali pod moje růže? Na mojí zahradě?“

„Jasně, toho by sis nevšimla,“ zabručel Medard otráveně. „No tak dělej, vraž mi kudlu přímo do srdce.“

„Ani náhodou. Konečně jsi mne začal bavit,“ odsekla Laura. „Poslechněme si, cos ještě provedl.“

Méně informovaný pozorovatel by se domníval, že rodina Trojákových se skládá ze dvou dospělých a dvou dětí. My ale z dobrých zdrojů víme, že před rokem do rodiny přibyla nová tvář, talentovaná studentka slečna M., kterou se Evžen Troják, jak je chvályhodným zvykem občanů druhé kategorie, chystal adoptovat.

Nebo měl snad jiné motivy? Z důvěrného zdroje víme, že mezi Evženem Trojákem a jeho manželkou docházelo v poslední době třenicím, ve kterých nadaná slečna M. hrála významnou roli. Někdo by snad pochyboval, že dívka z chudých poměrů by mohla úspěšně konkurovat krasavici jako je tato…

Zde se opět objevilo foto Světlaniny matky. Laura na blondýnu zírala beze stopy závisti. „Musel jsi z ní být úplně paf,“ poznamenala k Medardovi. „Opravdu je tak nadzemsky dokonalá i ve skutečnosti?“

„Ano, a ještě víc,“ řekl Medard neochotně. Kdyby byl nepotkal baronku Sylvii, byl by beze studu prohlásil tu dámu za nejkrásnější bytost na světě.

Bylo to ostatně v jeho životě poprvé, co měl možnost spatřit něco tak pěstovaného na živo - a litoval, že tu možnost měl. Do té chvíle si mohl namlouvat, že perfektní lidé z médií jsou jen výsledkem pečlivého retušování. Jenomže i Lýdie Krajcarová, byť ne tak oslnivá, by vedle jeho obyčejné bronzácké manželky vypadala jako tvor z rajského světa.

„Chudák Juraj,“ poznamenal náhle Laura a vyvedla ho z rovnováhy.

„E?“

„Ani se nedivím, že se tváří tak kysele,“ vysvětlila. „Musí si tady připadat jako v panoptiku příšer.“

Medard byl přesvědčený, že Juraj, kterého v článku novináři prakticky nezmínili, měl spoustu důvodů nebýt se svým pobytem u Mechovým spokojený, ale žádný z nich nesouvisel se vzhledem samotné rodiny.

„Nemůžeš se mu divit,“ zastal se ho. „Je v jednom pokoji s naším Lukášem. To člověka otráví. Kde jsme to skončili?“

„Á, už se nemůžeš dočkat pokračování, co?“

…ale pozor, pokračovala důrazným hlasem, jako by četla dítěti pohádku, jak se říká, odříkaného největší kus. Mezi občany vyšších kategorií se v začíná šířit zvláštní úchylka, kterou oni sami nazývají špinavou láskou. A ano, přesně tak urážlivě, jak tento termín zní, tak i chutná.

Přesycení vlastní dokonalostí, někteří z nich hledají potěšení v obcování s tvory, jako jste vy a nebo já. Čistě mezi námi, čtenářky a čtenáři, ani autor tohoto článku není existence, ke které byste museli vzhlížet. Má občanská známka má stejně bronzovou barvu jako vaše…

„Ani se nedivím, když šíří takové lži,“ zabručel Medard spokojeně. „Pisálek nejapný. Jak se vůbec ten chlap jmenuje?“

„Napsal Jeroným Zlatoústý,“ ukázala Laura na novinářovu značku. „Nejlepší v branži.“

„Spíš Jeroným Hnojomet,“ zavrčel. „Kdybych ho potkal, tak…“

„… ho požádáš o podpis,“ napomenula ho Laura. „Jestli ho urazíš, pak do konce života budeš chodit kanály. Nehledě k tomu, že by mohl zničit naše květinářství. Než podnikneš něco ukvapeného, poraď se raději s Křivákem.“

A přesně to měl Medard v úmyslu. Když mu Záviš připomněl celý ten článek a on si vybavil potupné čtení, které musel absolvovat ještě několikrát, protože Laura se s požitkem podělila o celou záležitost nejen s rodinou, ale i svými zákaznicemi, vařila se v něm krev.

„A co má být?“ zeptal se ho klidně Záviš. „Za ty prachy, co nám dali, si můžou vymýšlet do aleluja. A pokud jde o Gorilu a Křiváka, můžeš poděkovat našemu literárnímu břídilovi. To byl její nápad,“ zaklepal si na chytrou čelenku. „Slíbil jsem Jeronýmovi, že mu malá a nenadaná zajistí pokračování.“