Jeho kůže jako smirkový papír!

„Mohla bych tě poprosit?“

Zahalená do bílé osušky, Gabriela se vrátila z koupelny, pak zamkla dveře ložnice, kterou spolu sdílely, a ukázala na kelímek s bioaktivním krémem.

Takže se rozhodla ho použít? pomyslela si Lýdie trochu překvapeně. Když Gabriele krém věnovala, napůl očekávala, že ho dívka prodá na černém trhu. Zdá se, že jsem podcenila její odhodlání být dokonalá, napadlo ji vzápětí. Ovšem, ona je posedlá svým vzhledem.

Když si vzpomněla na odvrácené znechucené pohledy, kterými Gabriela doprovázela, když se ona a Záviš dotýkali, cítila se částečně dotčeně a částečně pobaveně. Ji samotnou Závišovy jizvy fascinovaly. Považovala je za známku Závišovy hrdosti, za pohrdání ideálem společnosti.

Pokud v ní něco ty jizvy vzbuzovaly pak zvědavost, zejména jejich pravidelná struktura. Co se muselo stát, aby měl celé tělo pokryté vzorem jizev? Ani divošské rituály nezohaví člověka tak dokonale.

Mezitím se před ni Gabriela posadila a nechala osušku spadnout k útlému pasu. Přítomnost nahého těla a nutnost se k němu přiblížit vzbudila v Lýdii odpor. Sebrala trochu krému z kelímku a nanesla ho na šíji, hned pod černé vlhké vlasy, které si dívka přehodila přes pravé rameno.

„Narovnej se,“ napomenula ji Lýdie. „Předpokládám, že chceš na škole zabodovat jako bohyně, jakkoliv celou tu záležitost považuji za směšnou. Máš špatné držení těla. Budeš se mnou pravidelně cvičit.“

„Ano.“

Když se konečně odhodlala, bylo snazší pokračovat. Pokrývala záda vrstvičkou krému a cítila, jak se jí účinná složka vypaluje do dlaní.

„To bolí,“ zaúpěla Gabriela.

„Ano. Pokud chceš, abych tě namazala celou, budeš mít tělo jako v ohni. Alespoň půl hodiny.“

Nikdo pořádně netušil, proč tyto krémy při aplikaci způsobují palčivou bolest. Podle oficiálních informací šlo o součást léčivého procesu, ale Lýdie věřila, že jde o další bariéru, kterou musí občan překonat, aby byl hodný své odměny.

„Co jsi dělala v laboratoři?“ zeptala se, aby odvedla Gabrielinu pozornost. Když skončili s tím stvořením (Lýdie odmítala považovat Snížka za lidskou bytost), rozešli se každým svým směrem. Trojákovi odešli s Medardem, aby pomáhali v obchodu s květinami, zatímco Gabriela a Lýdie se vrátily na univerzitu.

I když škola ještě oficiálně nezačala, Gabriela díky Lýdii získala přístup do biochemických laboratořích, kde se věnovala svým záležitostem, o kterých odmítala mluvit.

„Já? Mám nějaký projekt s Jakubem Lízalem.“

To tedy nemáš, pomyslela si Lýdie.

„Nejde o drogy, doufám?“ řekla nahlas. „Ale pokud jde o jedy, jsem jedno ucho.“

„Ani jedno, ani druhé. To je k nevydržení! Jde o malý soukromý projekt s Jakubem. Au! Nic co by stálo za řeč.“

„Na ženském těle,“ poznamenala Lýdie kapku kousavě, „se nachází řada citlivých míst. Tady je malá ochutnávka.“

„Tam ne!“ vyjekla Gabriela.

„Když nechceš mluvit, nemluv,“ napomenula ji Lýdie. „Ale nezkoušej lhát. Možná nejsem Velehradský, ale ani na mne nebudou fungovat laciné triky.“

„Já ne-bu-du lhát,“ řekla Gabriela skrz zaťaté zuby. „Prosím, Lýdie, opatrně!“

„Pokud chceš přestat, můžeme pokračovat zítra.“

Po pravdě, i Lýdie by uvítala odklad. Kromě dlaní, které ji bolely jako čert, měla dojem, že se situace mění k horšímu. Jako stříbrná pravidelně brala hormonální přípravky, aby udržovala svůj citový stav pod kontrolou, proto málokdy zažívala výrazné vzrušení. Ale od chvíle, kdy sdílela Lištiččino zalíbení v netradičních slastech, zdálo se, že tyto přípravky na ni ztrácejí účinek.

Nevynechala jsem nakonec svou dávku? Stínošlápku?

Malý nindža se objevil na pokrývce postele, tmavé oči uctivě sklopené k zemi. Kdyby nebyl zahalený od hlavy až k patě do černé látky, myslela by si, že se červená.

Stínošlápku?

„Nehodí se, aby mužský služebník navštěvoval svou paní v negližé,“ zamumlal.

Chápu!

Jestliže byl virtuální avatar jejím odrazem, pak nahá Gabriela mohla Stínošlápka rozrušit.

„Ona ne,“ namítl malý nindža okamžitě a sklonil se, až zabušil čelem do postele. „Jak bych kdy mohl myslet na jinou ženu! Omlouvám se, paní. Mám nevhodné myšlenky, které se týkají vás. Navrhuji, abyste mne vymazala.“

Lýdie přirozeně věděla, že Stínošlápek žárlí na Záviše, a považovala to za roztomilé a zábavné. Stala jsem se předmětem erotických fantazií virtuální bytosti?

Ze Stínošlápka začala stoupat pára. „Nikdy! Nikdy bych si nedovolil nic tak neuctivého!“

Ta věc se čtením myšlenek je docela otravná, pomyslela si. Co moje pilulky? Vynechala jsem je?

„Ano, paní.“

Proč? Neměl jsi mi je připomenout?

Stínošlápek dokázal zabořit hlavu ještě hlouběji do postele. „Odpusťte, paní. Domníval jsem se, že je nechcete dál brát vzhledem ke svému zasnoubení.“

Proč? Beru je od šestnácti. Proč bych měla chtít přestat?

Ale Stínošlápek buď nemohl nebo nechtěl odpovědět. Zatímco Lýdie natírala Gabrielu od hlavy až k patě bioaktivním krémem, on zůstával v pokorné pozici, ztělesnění mlčenlivé japonské zdvořilosti.

Aby je rozptýlila, Lýdie o podivné Stínošlápkově zarputilosti informovala Gabrielu. Napřed ale musela vysvětlit účinek pilulek.

„Takže nejde o antikoncepci?“ optala se Gabriela.

„Ne, antikoncepce brání početí. Tenhle přípravek působí na více frontách. Sexuální apetýt se považuje za rozptylující. Ideál pravověrného stříbronose je stát se vyšší asexuální bytostí. Jak už sis všimla, mám potíže se tě dotýkat. Záviš by řekl, že mne společnost tvarovala. Ne že by si on vedl lépe.“

„Pak má Stínošlápek pravdu,“ usoudila Gabriela klidně a otřásla se. „Při té představě mne mrazí.“

„Při jaké představě?“

„Jestliže jste se zasnoubili, je logické, že váš vztah by měl přestat být asexuální. Ale Velehradského tělo je odporné.“

Lýdie se rozesmála a nemohla přestat. „Že jsme se zasnoubili, neznamená, že spolu musíme hupnout do postele. I kdybychom chtěli mít děti - což je dost předčasné - existují umělé cesty, které nevyžadují osobní asistenci otce.“

„Stínošlápek si ale myslí, že bys mohla osobní asistenci Velehradského časem vyžadovat,“ podotkla Gabriela štiplavě. „Jinak by ti velice rád tvé zázračné pilulky naordinoval.“

„Proč by si měl…“ Lýdie se zahleděla na nindžu, který ztuhle odmítal zvednout hlavu.

„Pokud chápu správně, tvůj avatar ti čte myšlenky. Možná že se ta vaše hra na lásku trochu zvrhla,“ navrhla Gabriela. „Měla bys ty pilulky zase brát, než bude pozdě.“

Lýdie se zasnila.

„Rozumím. Zkusme si to představit! Já a on v šeru ložnice. Jeho zjizvené ruce na mém těle, intimně se dotýkáme. Jeho kůže jako smirkový papír. On mezi mými stehny!“

„Fuj!“

Gabriela se otřásla a Stínošlápek se zakryl uši, zatímco Lýdie vybuchla v obrovský záchvat smíchu, který připomínal Světlanino veselí. Kdy jsem se takto smála? Nikdy? přemýšlela. Vracejí se mi skutečné city, protože jsem přestala s užíváním?

Když se ovládla, seskočila z postele, našla svou kabelku a vytáhla z ní plató s hormonálním přípravkem. Vyloupla jednu bledě modrou tabletku a zapila ji vodou.

„Nevadilo by mi milostné dobrodružství se Závišem,“ vysvětlila, když si všimla, že ji Gabriela tázavě pozoruje, „ale obávám se, že si ho nemůžu dovolit. Stínošlápku, můžeš být klidný. Tvoje paní zůstává romanticky netečná.“

Pak nabídla plató dívce, kterou stále spaloval účinek bioaktivního krému. „Vstupenka do chladného světa stříbrných. Chceš? Tlumí i bolest a úzkost. Oboje by se ti mohlo hodit.“

„Přišlo mi, že jsi výslovně proti drogám,“ zeptala se Gabriela podezřívavě. „Ta věc není návyková?“

„Vysloveně návyková snad ne. Ale slyšela jsem hororové historky o tom, co se stane, když je náhle vysadíš. Nikdy jsem nebyla typ, co se vydrží smát pět minut v kuse. Bylo by trapné, kdybych se dočasně zbláznila, ať už v tvé nebo Závišově přítomnosti.“

„On je bere také?“

„Pochybuji,“ řekla Lýdie. „Když se vylučují v těle, tyhle hormony mění pach lidského těla. Vulgárně řečeno, stříbronose rozeznáš nosem. Je to nenápadný, protivně nasládlý syntetický zápach. Záviš ho nemá. Necítila jsi ho ze mne?“

„Asi ano, když jsme spolu včera usínali. Vezmu si jeden,“ rozhodla se Gabriela s určitou dychtivostí v hlase. „Je také na příděl?“

„Ne. Jen není levný. Míchá se na míru podle požadavků a biochemie zákazníka. Tady se tím zabývá pobočka Lékařské-Soukromé.“

„Aha.“

Gabriela si pilulku uschovala do plastového sáčku. Lýdie si všimla, že kdy studentku zaujme problém, přestává vnímat i pálivé účinky krému. Je tak báječně soustředěná, pomyslela si s kapkou závisti.

„Chceš se pokusit o analýzu?“ zeptala se s úsměvem. „Pochybuji, že budeš mít štěstí. Lékařská-Soukromá má nejlepší experty a vybavení v branži.“

„Hm.“

„Ale ty zdravotní otázky mne znervózňují,“ pokračovala Lýdie. „Zdá se, že máme vážný problém.“

„Medard nevypadal, že ho VIUR trápí.“

„Chudák Medard si jen nalhává, že všechno bude v pořádku. Infekce ho může pohřbít kdykoliv.“

„Pravda. Ale očkování dostane příští rok,“ namítla Gabriela. „Proto z něj Záviš udělal ředitele a z nás ostatních pouhé zaměstnance. Vedoucí pracovníci mají nárok na zrychlené zřízení.“

„Opravdu?“

Lýdie se z pochopitelných důvodů nikdy nezajímala o podmínky, za kterých plasťáci mohou dosáhnout na vakcínu.

„Tak či tak,“ poznamenala, „Medard musí doufat, že ho současná generace VIUR nezabije. Má-li VIUR v těle, vakcína mu s ní nepomůže. Ale to nejsou zdravotní problémy, které mne trápí.“

„Ty jsi snad nemocná?“

„Samozřejmě že ne. Ten tvor…“

„Jaký tvor?“

„… Alibaba Radorad probral náš zdravotní stav velmi důkladně, nemyslíš? Zdá se, že Herní Centrum má přístup i k nejdůvěrnějším údajům o našich osobách. Fakt, že ty skončily v rukou něčeho takového, jako je on, mne upřímně šokuje. Ovšem jenom jeden z nás mu nedovolil pokračovat.“

„Aha!“

Když Snížek samolibě dokazoval, jak důkladně zná všechna jejich tajemství a chystal se otevřít složku s nápisem Velehradský, Záviš ho rychle zarazil.

„On má potíže?“ zeptala se Gabriela a ukázala významně na zamčené dveře ložnice, které vedly do obývacího pokoje, kde se jejich hostitel hádal s malou vílou. „Chápu! Proto se ho neustále ptáš, jestli je v pořádku. „

„Obávám se, že není,“ vzdychla si Lýdie. „Kdybych si měla vsadit, jestli vydrží déle on nebo Medard, na Záviše bych si nevsadila.“

Aniž by dala najevo pohnutí, Gabriela pokračovala: „Pak ta jeho zběsilá snaha založit *Šest společníků není nic než…“

„… jeho labutí píseň?“ navrhla Lýdie. „Snad ano. V každém případě tady máš odpověď na svou otázku. Bylo by zbytečné navazovat romantický vztah s chodící mrtvolou.“

Pak už spolu nemluvili, obě napjaté, co je čeká ve Hře.